V roce 1645 byly Hukvaldy moderně opevněny. Započalo se stavbou dvou východních dělových bašt - bastionů; z této strany byl hrad nejvíce zranitelný už jenom proto, že zde byla studna. Za základ jižního posloužil vnitřní plášť dosavadní bašty, která nebyla ani snesena, což svědčí jednak o kvapu, jak stavba probíhala, a též o co nejúspornější řešení. Na západní straně byly vystaveny obdobné dělové bastiony, jenže jejich plné rozvinutí nedovolily podmínky, neboť se nacházejí v prostoru velkého nádvoří. To bylo o něco zkráceno a mezi ně vklíněna třetí hradní brána. Severní bastion jistil vstup do kulatiny, jižní mířil přímo do druhé brány. Z obou pak mohl být ostřelován nepřítel v tzv. kleštích - na dostřel z obou stran.

Poslední stavbou bylo opevnění vstupu a zřízení dnešní první hradní brány. To už nebylo dělovým bastionem, ale poněkud zastaralou hradbou s ochozem pro mušketýry a strážní věžičkou nad vstupem, odkud se měla lít na nepřítele vřící smůla a házet smolné hořící věnce. Jen z jihu mohl být prostor před bránou odstřelován dělem z malého bastionu u základů kulatiny. Tu ostatně nový ohrazený prostor nahrazoval či spíše doplňoval, aby z něj mohla být ovládána ta část, která nebyla pod její ochranou - předbraní, nepříliš pridký svah na severozápadě a hlavně celá fronta starého severního opevnění až nahoru k bastionu na severovýchodě. Zde byl bastion podobný těm na východě zbytečný. Jen bašta chránící nyní již druhou bránu přestala mít smysl, protože se octla uvnitř opevnění. Její dělové střílny byly zazděny, zeď spojující ji s kulatinou zvýšena a opatřena nad branou arkýřem s podobným účelem, jako nad branou první.